Visionquest diary – aneb VQ po čtvrté, tentokrát ve Skotsku

Psal se rok 2017 a já trpěla syndromem vyhoření. Né v práci, ale v životě. Tenkrát mi vstoupila do cesty informace o přechodovém rituálu, tzv. VisionQuestu a já v tu chvíli v celém těle cítila, jak se moje duše zaradovala. Rozumí mi napovídal, že je to úplná pitomost, ale žádný „rozumný“ argument mně nemohl zastavit. Vesmír se spojil, vše klaplo, a já se v srpnu 2017 znovu nadechla do života – pomalu, laskavě a s péčí kruhu. Znovu jsem ucítila radost z každého východu slunce. Do rituálu VQ jsem se zamilovala, kruhová komunikace prorostla do celého mého života, do mojí práce, vztahů, rodiny.

V roce 2022 jsem už třetím rokem jsem ve výcviku Průvodce VISIONQUESTEM (VQ).

VQ je přechodový rituál inspirovaný moudrostí starých kultur, přizpůsobený dnešnímu západnímu světu. Je to mocný a velmi podporující nástroj, zejména pro ty, kteří jsou v životě tzv “ztraceni”. Absolutně miluju a obdivuju jeho možnosti, vše co nabízí, jeho nekompromisní sílu a hlavně lidský kruh bezpečí a sdílení příběhů, který celý proces milionkrát umocní. Ve výcviku absolvujeme VQ čtyřikrát. Pokaždé na jiné straně MEDICÍNSKÉHO kruhu. Každá strana má své kvality a stíny. Byli jsme na východě (v ČR), na jihu (Chorvatsko – Hvar), letos jsme byli na západě (Skotsko-Findhorn), příští rok poputujeme na sever. Podělím se s Vámi o kousek mého příběhu – proces před, kousky z questu i z integrace po něm. Jsou to jen deníkové střípky, třeba z nich nasajete, čím mně znovu a znovu přesvědčuje, že je BOŽÍ!

Vydáš se na cestu i když nevíš, co na ní zažiješ… Prostě jen důvěřuješ volání duše…

12 dní do startu

Jdu do lesa, připravit se a naladit na přicházející VQ. Po hodině v té krásné přírodě libotínských lesů přicházejí první měkké slzy. V plné palbě mi dochází, že jsem definitivně přišla o parťačku. Nejde dál, já ano. Vím, že to bez ní půjde, ale bolest z odchodu tam je, veliká. Odešla už před mnoha měsíci, ale já to nechtěla vidět. Přála jsem si (hlavně pro sebe), aby zůstala. Jako kdyby nějaký kus našeho vztahu umřel, bez rozloučení, beze slova vysvětlení. Cítím, jak to v těle bolí. Pláču a pouštím… ji, sebe, očekávání. Nechci nikoho, nic a nikde držet. Já nechci být nikde a ničím držená. Vždyť moje nejvyšší hodnota je SVOBODA. Rýsuje se moje téma na quest, je prorostlé vším. Potřeba být správně. Nároky, aby ostatní byli správně. Uff!

8 dní do startu

Přišly mi gumáky a nová pláštěnka. Cítím jak mi taková blbost ulevila, protože z toho, ať mi nepromoknou boty jsem měla fakt stres. Co nosím barefooty, tak nepromokavé pohory nevlastním. BF boty do hor lehký déšť a vlhko dají, ale z možného 10denního lehkého avšak vytrvalého deště jsem měla vítr. V hlavě mi neustále zní – hlavně se postarej o to, aby ti bylo teplo. Zbytek zvládneš 💪. Večer máme ještě Zoom s parťákama – společná příprava psychická, mentální i materiální je pro mě důležitá. Zklidňuje mě, vím, že žádná otázka není blbá. Quest už mi místy vibruje v těle… je silně znát v prostoru, že už brzy mě “obejme”.

7 dní do startu

Mám hodně práce, zařizuju poslední drobnosti na zítřejší seminář. Po obědě jedeme s dětma na rodinné hry do komunitní školy. Hry podle metody “EMPOWER the child” miluju. Dospělí si hrajou s dětma, tancujou, podstupujou drobné výzvy. Uvědomuju si, jak mi chybělo si hrát, úplně mě to vyživí. A děti taky. Janek je v sedmém nebi, Anežka taky. Večer balení na seminář, quest nevnímám. 

6 dní do startu

Seminář v Olomouci…. Poklidné flow, prima skupina, cítím velkou vděčnost po závěrečném kruhu, že je uviděné to, co přináším. Když přináším transparentní kruhovou komunikaci do firem, dějí se v těch pracovních kolektivech divy, všechno se promění. Né na chvíli, ale všechno už je pak jinak. Miluju svou práci. Pak telefon s Hani (moji spoluvizionářku), opětovné ubezpečení se, co vzít a co ne. Večer jdu pomalu prozkoumat Olomouc, volá mě boží chrám… ten první má zavřené dveře, ten druhý je sice v rekonstrukci, ale otevřený. Přijímám, co nabízí, a je z toho krásné zastavení v absolutním tichu, propojení s majestátností, velikostí jejíž jsem součástí, uzemnění, klid a mír. Okouzlila mě hloubka, pevnost a všudypřítomný klid a rozvaha, víra v božství a jeho ohromnou sílu.

V těle se dostaly ke slovu pocity, které na sebe už pár dnů upozorňujou myšlenkami. Nechám je projít, až do morku kostí. Můžou, i tohle ke mě patří, je to mojí součástí. Uvolnění se, přijetí záměru, který mě přesahuje, a o jehož detailech zatím nic nevím. Ok, děj se. Jsem tu, cítím, vnímám, reaguju. V lásce k sobě, v laskavosti. Nacvaknutá na proces questu, na plné obrátky! 

5 dní do startu

Spala jsem v Olomouci a měla divoké sny. Poslední měsíc je jich fakt vydatně, většinu si nepamatuju, ale o pár z nich by se v klidu dalo říct, že byly věštecké. Tenhle taky. Druhý seminářový den, a vše zaklaplo jak mělo. Miluju tenhle seminář, i to, jak se druhý den nitka, která seminář vede, začne ukazovat v plné síle, a věci začínají zapadat do sebe. Dostala jsem krásnou zpětnou vazbu, a domluvili jsme další spolupráci, fakt velkou. Domů přijedu ve zvláštní kombinaci kdy jsem nabitá a unavená zároveň. 

4 dny do startu

Ráno vypravím děti, a pak se vrhnu na zařizování všech nezbytností ke questu. V hlavě odškrtávám jednotlivé položky a lebedím si, jak mi jde všechno na ruku. Žádnej stres, všechno na pohodu stíhám. Odpoledne už na Čeladné – vdává se mi spolužačka z VŠ.. Tahle svatba ve mě zůstane dlouho, byla krásná, veselá, pohodová, elegantní ale uvolněná. Moc jsem si ji užila, a taky protancovala střevíce – skoro. Holky se vyptávaly na VQ ve Skotsku, a já zas narazila, jak je ve slovech nepředatelné, proč to vlastně dělám. To se prostě nedá popsat, to se musí zažít.  Těším se a taky trochu bojím všeho neznámého, co mě tam čeká. Jaká bude příroda? Jaké bude počasí? Co přijdou za výzvy?…

3 dny do startu

Báječně jsem se vyspala, a tělo zatím vůbec nejeví známky protancovaného včerejšího večera. Ty tři sklenky vína jsem rozředila asi třemi litry vody:). Doma pohoda, klídek, tabáček. Možná už bych měla balit, ale nechce se mi. Dneska na to nemyslím, nechce se mi. Užívám si dojezd po parádní svatbě, tulím se s dětma. Usnu v osm – tže mě to nakonec zmohlo:))).

2 dny do startu

Doma s dětma, peru co to dá. Pro sebe věci do Skotska, pro děti na školu v přírodě.  Kontroluju první kousky vybavení – plachtu, sňůry, pláštěnku, nepromoky…. Kašlu na krosnu, sbalím se do velkého kufru i s krosnou! 20kg na zádech neponesu, až na sólo. Do té doby využiju nabídku moderního světa s kolečky :))! Odpoledne vedu ještě kruh pro mámy a dcery, už nemám moc sil, ale Aninka se těší a ostatní mámy taky. Nakonec je moc fajn, na chvíli zapomenu na tu mlhu, tíhu a nepříjemno, které v pozadí questu cítím. Přemýšlím, na co se vlastně letos těším. Na Skotsko, na krajinu, na pláž, oceán, tuleně, na lidský kruh a přijetí všech divných části mně, na uzdravování, na spolu-bytí. Nj, nakonec je toho hodně. Bude to výzva letos, né že né, ale všechno okolo si můžu s radostí užít 😍!

1 den do startu

Měla bych se sbalit. Nechce se mi… pár věcí už mám připravených v ložnici, ale ten kufr né a né vytáhnout. Cítím v kostech tu vlhkou zimu, která nás u oceánu čeká. Jó, vloni na Hvar to byl jinej odjezd – těšeníčko, pár věcí sebou, pohoda lahoda. Letos balím rukavice, kulicha a spacák do -20st. Večer mě přepadá těžkost. Rozum začíná rozjíždět tu svou písničku o tom, jaká je to vlastně blbost. Ty vole, co je to za nápad jet do Skotska na VQ, 4 dny a noci bez jídla v zimě, sama, čumět do stromů, na oceán. Ale srdce ví, moc dobře ví, kam mě ty předchozí questy dovedly. Jak moc se můj život, od toho prvního před pěti lety, proměnil. Jak jsem blíž a blíž sama k sobě♥️. 

0 dní do startu – odjezd do Prahy

Můj narozeninový den♥️. Ráno mě budí manžel a předává zabalený dárek, rozbalit jej nedokážu, spím😜. O hodinu později se ke mě přitulí fialový jednorožec, pak z druhé strany Tonda, a za minutu připeláší Anežka. Jj, už to cítí ve vzduchu. Dneska máma odjede. Jdeme nakoupit, pak na narozeninovou pizzu na kolech, upečeme krtkův dort. Dobalit posledních pár kousků. Odjezd na vlak do Olomouce, pže tam má Renda stejně cestu. To loučení je letos pro mě těžké, furt se ozývá jedna moje část, které se nechce jet. Pak vlak, Hani, bublinky na oslavu MNĚ – závan jižního cípu, než odjedem. Uff!

Den pro přesun na západ

Tak a je to tady, po roce zase na cestě. Moje hlavní ranní starost je, jestli ten kufr nebude mít víc než 23kg.  Ano, jedu s obřím rodinným, krosnu mám v něm. Miluju svoje záda a hodlám je šetřit aspoň po cestě. Na letišti se nás sejde 11, slušnej oddíl. Skoro všichni pak pokračujeme stejným letem přes Heatrow až do Inverness. Přesun Praha – Londýn je na pohodu. Na Heatrow mě asi na 40 minut polije horko – stojím sama ve frontě na kontrolu, nikde okolo nikdo z našich, fronta má asi 2 km a letadlo odlítá za 20 minut. Dá se do mně stres. Pak kouknu na letištní hodiny, který ukazují 12:22. Ok, dík za zprávu, vše je v pořádku. A taky že jo! Všechno stihneme, a pak už jedem na vlně flow. Kluci zařizují odjezdy z letiště, BUCH!!! je s náma a svítí na cestu. Počasí jak z časopisu♥️. Malý zázraky všude kolem, třeba jako to kafe, který jsem si od rána chtěla dát, ale nikde jsem ho nestihla – a pak ho přinese Filip, pže slyšel moje přání. Dojatá jsem z horkýho kafe! Pak už kemp, krásnej karavan a prochajda na pláž pozdravit Atlantik. V tomhle si zaplavu😍. Jsou tu dlooooouhý dny! V jedenáct jdu spát a světlo je jako v šest odpoledne:).

První den VQ

První společný kruh je plánovaný až odpoledne, a tak ráno věnujeme nákupu jídla a prozkoumávání okolí. Uděláme si holčičí procházku do blízké vesnice (asi 2,5km) doplnit zásoby, abychom po návratu zjistily, že přímo v kempu je obchůdek s organickým jídlem a spoustou dobrot a kvalitních potravin. Máme ještě čas, zachytím nápad okusit teplotu oceánu, a tak se vyrážíme okoupat. Děkuju sama sobě za léta otužování, a že si díky tomu můžu dopřát tuhle sice studenou, ale tak moc nabíjející koupel. Miluju tu sílu a velikost mořských a oceánských vod, když plavu, každá moje buňka se raduje a tetelí. Odpoledním kruhem otevíráme VQ tady na místě. Už spolu sedíme v kruhu po tři roky, a i tak mě překvapí, do jaké hloubky sebe samé mě první sdílení dostane. Proces VQ a jeho uzdravovací síla jede na plné obrátky, a né vždy je to příjemné. Takhle to ale teď je, a já jsem s tím, co je ve mně zrovna přítomné, i když bych to nejraději necítila.  Trochu mi uleví společná večeře, ale jsem rozjitřená. Jdu brzo spát, jsem večer hodně unavená a najednou mi vůbec nevadí, že i když je deset večer, je tu světlo jako u nás odpoledne. Spadly 4 kapky deště ♥️, jinak obloha bez mraků.

Druhý den VQ

Brzké vstávání a začít den společnou meditací už není “povinná” aktivita ve výcviku, ale naše vlastní potřeba. Už víme, jak moc prima je začít den společným “vyladěním se”.  Pak snídaně, kruh ve kterém můžu do společného pole položit to, co na mě samotnou je příliš velké. Moudrost kruhu mě učí, zase a pořád dokola, co ještě umí. Toho čeho má jeden moc, druhému schází… kruh to spravedlivě rozprostře, a na konci je jasné, že toho spolu uneseme mnohem víc, než každý sám. A co že to neseme? Zranění, emoční bolest – všechno co jsme kdysi moudře „pohřbili“, protože cítit to znamenalo utrpení. Teď v tomhle společenství to můžeme konečně uvolnit. Tu zamrznutou trauma energii rozpustit, aby už nás nebrzdila v rozletu. Znáte to, když je těch emocí, někdy tak moc, že zahlcujou? Že vám nedovolí skoro dýchat, mluvit, vzlykat? Tak když na ně nemusíte být sami, a je Vám nablízku někdo, kdo Vás podrží a podpoří, najednou to jde zvládnout líp. Tak si představte, kolik toho jde zvládnout, když vás podrží 15 vnímavých lidí, kteří Vás v tu chvíli naplno vidí, slyší a cítí… Tolik uzdravování pro všechny♥️.

Po kruhu nás čeká privátní prohlídka Findhorn Ecovillage- komunity, která funguje už 60!!! let. Společenství, jehož základy tvořily spiritualita, vlastní meditační praxe a touha po životě, který přináší prosperitu, radost a zdravý naplněný život. To, co ve Findhornu za těch 60 let dokázali, je neuvěřitelné. To místo je prodchnuté takovou laskavostí, lidskostí a vzájemným respektem k lidem i přírodě, že mě to dojímá a dlouho ještě bude. Žádná sluníčkářská utopie. Tady jde vidět, že je to možné, že to jde♥️. Odpoledne nás čeká průvodcovská praxe, pak večerní kruh. Přípravné cvičení na sólo pobyt v přírodě, reflektování posledního roku naší cesty, hromada AHA, pocity o kterých jsem zase neměla ani tucha, měkké slzy, sdílení, facilitace… Vnitřní procesy u mě jedou na plné pecky, ale laskavě. Večer prochajda na pivo – jedno mi stačilo, byla mi zima a potřeba být sama u sebe je najednou velká. Počasí je zatím tak laskavé, že tomu nemůžeme uvěřit 🌞. Vypadá to, že se tu docela nachodíme, za první dva dny 30tisíc kroků 😜.

Třetí den VQ

Od rána je krásně. Jsme tu už čtvrtý den a spadly 4 kapky deště. Kraťasy jsem si nevzala, počítala jsem s úplně jiným počasím, ale jsem šťastná jako blecha, že je na nás Skotsko takhle laskavé. Ráno meditujeme, sdílíme v kruhu a celý den je v režii prohlubování průvodcovských dovedností, zároveň přípravy na sólo. Zítra se přesunujeme do větší divočiny a večer pak vyrážíme do lesa každý sám, což bez pořádné mentální i psychické přípravy není možné. 

Pokud to jde, jsem u oceánu. Voda je studená, není to na velké povalování ve vlnách – zaplavu si a za chvíli jdu ven, ale nemohla bych na něj jen koukat. Tříbí se mi téma, se kterým chci odejít do samoty. Večer zase kruh. Po něm si jdu sednout do zahrady zakladatelů Findhorn Ecovillage… to se nedá ani popsat jaký mír, klid, vyrovnanost, laskavost a krása z ní září. Jsem poctěna a vděčná, že jsme mohli na quest zrovna sem. 🙏

Čtvrtý den VQ – odchod na sólo

Tak tohohle dne jsem se trochu bála. Po snídani balím věci na sólo (to je ta část visionquestu, kterou trávíme každý sám na určeném místě v přírodě, bez technologií, bez jídla, v jednoduchém přístřešku z plachty – většinou trvá 4 dny a 4 noci) – krosna má asi patnáct kilo. Vzhledem k tomu, že se na sólo přesouváme na poloostrov do divočiny, kde není k dispozici pitná voda, musíme si ji nabalit sebou. Naplním desetilitrový vak na vodu a z toho, jak ten náklad ponesu cca 4km od taxíku do cílové destinace, se mi míhají mžitky před očima. Před polednem vyrážíme jako první skupina na přesun. Taxík nás vysadí ještě před parkovištěm a my máme před sebou asi hodinovou cestu – já s cca 25kily na zádech. Zatnu zuby a jdu – tohle umím, když vím proč, dokážu překonat nepohodlí na fakt dlouhou dobu. Neříkám, že to bylo lehké, ale nakonec jsem to dala v poměrně svižném tempu a bez fňukání :). Znáte to, jak se často vyčerpáme strachem z něčeho, co nakonec vůbec tak hrozné není…? Když během dalších dvou hodin dorazí zbytek posádky, vydáváme se hledat každý svoje místo na sólo.  Máme k dispozici asi 6km čtverečních lesa a pláží, nádhera :).

Letos si moje místo našlo mně – s výhledem na oceán, stromy v zádech. Večer překročíme práh do posvátného prostoru – tam, kde se obyčejnost potkává se zázraky, v místě, kde medicína uzdravování a zacelování duše je k dispozici pro všechny v té správné míře a intenzitě. V divočině ale přesto doma, uprostřed přírody a přitom ve svém vlastním středu. 

SÓLO – pátý až osmý den VQ 

  • 4 noci a 3 celé dny bez pohodlí západního světa, bez civilizace, bez tepla, bez ohně, bez jídla, bez lidské společnosti
  • v srdci božím, v samotě ale né v osamělosti, protože síla, která nás přesahuje (bůh, velké tajemství, vesmír, mystérium) je pořád přítomná
  • s tuleni, pavouky, komáry, racky se zlomenými křídly i bez
  • v obležení mušlí, krabů, ptačích per a šišek
  • vyfoukaná větrem, uklidněná přílivem a odlivem, zahrabaná do písku a osvěžená ledovým oceánem
  • vyspaná, odpočinutá, vymeditovaná, vyklidněná, vyplakaná, vyzpívaná, vytancovaná, vychozená
  • s očima zářícíma, protože jsem zase byla připojená do nabíječky jménem „příroda“
  • s vhledy, introspekcí a uznáním všeho co teď v životě je tak, jak to je
  • s modlitbou za vizi, pro kterou jsem prostála a prochodila noc od západu do východu slunce
  • s láskou k sobě, protože tohle dělám pro sebe, pro svou duši, která tak hlasitě volala, že to nešlo přeslechnout
  • protože MŮŽU, protože CHCI

Vyprávění příběhu ze sóla je pro mě posvátná věc, pro kterou potřebuju bezpečný prostor, proto Vás do něj nechávám nahlédnout jen lehounce. Na sítě zatím nepatří – snad až se naplní, vyjeví, až bude žitý a prožitý. Přivezla jsem si z něj pár vzácných drahokamů, a zatím si je jen tak pomalounku opatruju a prohlížím. 

Devátý den VQ

Vyspaná do růžova – vděčná za postel, peřinu a karavan, do kterého nefouká. A ty sny!!! Visionquestové sny jsou pro mě jako proroctví, jsou konkrétní, jasné a mluví úplně jednoznačně. Čeká nás integrační den, abychom mohli pomalu skrze sdílení v kruhu uvidět každý nitky toho svého příběhu, který se propojí s nitkami příběhů ostatních visionářů v kruhu. A dohromady vytvoří jednu velkou pavučinu moudrosti a medicíny. Tohle je moje nejmilovanější část questu – vyprávění příběhů ze sóla. Jestli se VQ a jeho síla dá popsat velmi málo, tak u téhle části je to už absolutně nepředatelné, ale nadpozemsky krásné a léčivé. Všechny příběhy zazněly, a tak se jdeme večer pomalu seznamovat zase s okolním světem – náš návrat do civilizace oslavíme v místním pubu anglickou baštou (po těch Fish and chips mi bylo zase špatně – jako vždycky, když si je dám!). Nechce se nám ještě do kempu, a tak jdeme pobýt a ochutnat whisky do místního whisky baru – kde nás čeká příjemná živá hudba, a takové to „neduchovní“ tlachání. Mentální návrat domů započat.

Desátý den VQ

Sobotu věnujeme integračnímu procesu po průvodcovsku a držíme pro sebe poslední kruh. Pomalu k nám promlouvají naše domovy, balíme se a loučíme s tím nádherným místem, ve kterém jsme mohli strávit tak skvělý čas. Poslední koupání v oceánu, poslední kafe ve Phonixu, rozloučení se se zahradou zakladatelů, nákup dárků domů. Tak ahoj Skotsko – děkuju ti za to, že jsi nám ukázalo tu nejlaskavější tvář jakou jsem si jen dokázala představit. Děkuju za nádherné počasí, za příznivý vítr, za srdečné a milé lidí. Děkuju ti za dary přírody a laskavé opatrování po dobu sóla. Vrátím se, vím to <3.

Den pro cestu domů

VQ je podobný porodu – něco uvnitř Vás na hodně hluboké úrovni se přeskládá, a pak se přeskládá i  hromada pater nad tím. Než se projeví v každodennosti, chce to trpělivost a laskavou péči. Období po VQ je jako šestinedělí, a pro dobrou integraci je důležité na to myslet. Moje šestinedělí bude laskavé, pomalé a hodně pečující. Přežiju (doslova) přelet přes Heatrow a tu miliardu lidí, která se tudy přelívá….uff, po tom klidném, pomalém místě na západě, je to pěknej tajfun. A pak už Praha, kde mě v příletové hale čekají moje největší drahokamy – přijeli si pro mně – můj muž a naše tři milované děti. Vítání v letištní hale je dojetí level milion :).

První dny po VQ

Znovu se zorientovat po tak intenzivním čase v přírodě v tom rychlém západním světě plném informací a požadavků není jen tak. Jdu na to pomalu, první tři dny jsem vlastně jen doma s těmi svými. Děkuju si za to, že jsem si upravila pracovní program už dopředu tak, že první pracovní schůzky mám až čtyři dny po návratu. Vyprávím střípky svého příběhu svému muži, tomu nejlepšímu parťákovi pro život – díky kterému můžu tenhle svůj dobrodružný sen žít. A pak zase balím – za pár dní vyrážíme na dva týdny na dovolenou, do přírody, k moři, v čase mimo sezónu, abych si tu integraci mohla pomalu užít.

Visionquestový proces nekončí návratem ze sóla, ani návratem domů z něj. Trvá minimálně rok po tom, některé dozvuky se ozývají 3 až pět let po pobytu v přírodě. Představte si to jako sílu, která Vám vytrvale pomáhá točit kormidlo života směrem, který je v souladu s Vaší duší. S vizí, kterou jste pro sebe v tom pobytu o samotě v lese našli. Někdy je ta síla laskavá, když ale Vaše kormidlo hodně uhýbá, tak ta síla přidá na intenzitě. Abych nezapomněla je pro mě důležité přivézt si z každého VQ kotvy, které mi pomáhají nezapomenout, nenechat se sešrotovat každodenností a nenechat si utéct ten zázrak mezi prsty. Díky kotvám se pravidelně ke svému VQ vracím a připomínám si to důležité, co jsem tam pro sebe objevila. Tak skutečná „práce“ totiž přichází po něm – jak ten drahokam neztratit a objevené dary přinést zpátky do života, pro dobré své i všech okolo.

Visionquest není terapie, ale má mnoho terapeutických účinků. Visionquest je návrat na pravdivou stezku života.

Vydáš se na ni? Najdeš v sobě odvahu uslyšet volání své duše?

Pokud tě volá, napiš mi.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů