„Uklízecí paní“ a NOVÁ kuchyň

Mám “novou” kuchyň, darovala jsem si ji k novoluní. A taky “paní na úklid”. Tu už mám ale asi rok.

Jak to spolu souvisí? O paní na úklid jsem Vám chtěla napsat už dlouho. Chodí k nám už skoro rok, dvakrát za měsíc, vždycky na tři až čtyři hodiny. Než jsem se k ní dopracovala, přemýšlela jsem o ní několik let. Byl to jeden z mých “sportkových” snů (rozuměj – sen, který si splním až vyhraju ve sportce). Začala jsem opatrně a nejprve jsem si “dovolovala” paní na mytí oken (protože umývat 9 trojkřídlých oken a jednu verandu mě fakt nebaví). Ta chodila dvakrát ročně, přinesla mi vždycky radost velikou. Zatím co ona myla, já jsem si pohodlně stihla sundat, vyprat, vyžehlit a pověsit všechny záclony a závěsy. Z činnosti, na kterou jsem si jinak musela vyhradit celý víkend, a nebo ji dělat s dětmi dva týdny, jsem ji smrskla na jeden radostný den:).

Pak se zmínila kamarádka, že začala brigádně uklízet v domácnostech známých a přátel … na tuhle příležitost jsem čekala roky, takže jsem ji hned oslovila, a domluvily jsme se. Samozřejmě jsem předtím narazila na všechny ty myšlenky, které tvrdily: “To seš tak neschnopná ženská, že ti doma musí někdo pomáhat s úklidem.” nebo “A tobě jako nevadí, že Ti někdo nahlídne do šuplíků a skříní, a uvidí jak žiješ?!?” a nebo “To bude stát určitě spoustu peněz, nemohla bys je utratit raději třeba za boty pro děti?!?”. Jenž já všechny tyhle myšlenky už znala, a díky tomu, že jsem prošla výcvikem v metodě The Work dokážu rozpoznat, které jsou pravdivé, a které mi pouze “škodí”. A tak bylo rozhodnuto. Já, moje spokojenost a můj dobrý pocit, jsme na prvním místě, takže milé zrazující myšlenky jděte někam….jinam… Já to vyzkouším, a pak uvidím…

Než přišla “uklízecí paní” poprvé, rozmýšlela jsem si, jaké činnosti v domě mě otravují, a dělám je nerada, ale miluju, když jsou hotové. Zároveň jsem věděla, že chci vést děti k tomu, že né vždy je po ruce “uklízecí paní”, a že je to jen výpomoc pro mámu (než dorostou do stádia, že tyhle uklízecí práce budou dělat sami – to jsem jim ale neřekla :-p). A tak jsme společně zavedli v uklízení 3 patrového domu pravidla (ještě pořád máme mezery, ale za ten rok, je to MEGA posun).

Já a děti děláme pravidelný úklid každé pondělí dopoledne (umyjeme koupelnu, záchody, uklidíme ložnice a pokojíky, vysajeme a utřeme prach, jednou za dva měsíce převlečeme peřiny, vytřeme. Toník s Anežkou už mají každý na starost nějakou činnost, kterou dělají jen oni sami, takže už nediskutujeme o tom, kdo má co dělat a proč. /Tohle je mimo jiné výhoda domácího vzdělávání – někdo jde v pondělí ráno do školy, u Tichavských se jde uklízet. A Tonda si tak v klidu dá do portfolia, že už umí vysát, vytřít, umýt vanu a záchod, převléknout postel a spoustu dalších věcí/ 

No a odpoledne pak přijde “uklízecí paní”, která mi vygruntuje kuchyň, umyje všechny dveře v domě (nesnáším umývaní dveří, ale miluju, když jsou čisté a beze šmouh – což se třema dětma není easy), vytře kachlovou podlahu a umyje věčně upatlané verandové dveře. Jednou za čas umyje i kuchyňské okno, takže přes něj jde pořád krásně vidět na zahradu. Většinou to vyjde tak, že když “uklízecí paní” přijde, já odcházím pracovat k sobě do kanceláře, asi abych si potvrdila, že každý se máme věnovat tomu, co nás baví, a co nám jde. 

Já uklízím ráda, ale v třípodlažním domě s šesti lidmi a psem, je pořád co uklízet, a nikdy není hotovo. A tak jsem si dopřála tuhle úlevu a péči o sebe. Hřeje mě pocit, že nemusíme být na vše sami, že pomoc je na dohled, jen ji vnímat. Když se pak vracím po práci domů, čeká na mě naleštěná a blýskavá kuchyň, a já mám chvíli pocit, že jsem v ráji. Jsem nabitá energií ze svého tvoření a opečovaná tím, že mám krásně uklizeno, a nemusela jsem u toho být. 

A teď k té nové kuchyni :)… už více než rok prochází náš dům postupnou proměnou, a úklidem podle Marie Kondo a její knihy Žít s radostí. Ta knížka mě neuvěřitelně nakopla a dodala mi elán. Už dlouho se snažím o zjednodušování a nastavování minimalismu u nás doma. Vnímám, že čím méně věcí máme, tím klidnější mysl, a taky více času na sebe navzájem to přináší. No a po roce od přečtení této knihy jsem se dostala k péči o naši kuchyň – ale jen díky tomu, že máme “uklízecí paní”, která mi tenhle maraton dost ulehčila. Společně jsme pracovaly 3 hodiny, já pak sama ještě další čtyři hodiny- dala jsem si noční službu, protože v denním provozu by to s dětma nebylo možné. 

Takže jsem hezky po “kondovsku” všechno z kuchyňské linky vyskládala ven, moje “uklízení paní” ji mezitím umyla, a já jsem “testem radosti” vybrala, co v kuchyni zůstane, a co půjde pryč.

               Když se všechno vyskládá ven 🙂

Taky jsem přehodnotila uspořádání všech věcí, které v kuchyni máme, protože jsem už nechtěla zaskládanou kuchyňskou desku vším možným, co potřebuju mít po ruce. Vymyslela jsem systém umístění věcí tak, aby se pohodlně vytahovaly spotřebiče, které často používám (mixér, odšťavnovač a robot). Taky jsem se řídila pravidlem “svůj k svému”, a uložila spolu věci ze stejného materiálu, případně stejné funkce. Nakoupila jsem asi 20 různých košíků, do kterých jsem přehledně uložila vše, co uloženo být podle mě má. Tak se mi už nestává, že se mi někde “klátí” lahve, že se mi různě vysype koření nebo suché potraviny atp. 


V NOVÉ kuchyni už si tančím týden. A je to taková krása Vám povím. Tolik vzdušnosti, lehkosti a radosti mi přináší do života pohled na to, že každičká věc má svoje konkrétní místo. Všechno je perfektně uloženo, a bude i za pár týdnů, měsíců. Nechali jsme si jen ty věci, které nám dělají radost. Protože o tomhle je celá ta Marie metoda. Máte kolem sebe věci, které Vám dělají radost, a každá věc má své konkrétní místo. Pak všichni přesně ví, kam danou věc uklidit :). No a tak je pak radost nejen v kuchyni, ale ve všech takto “ošetřených” mistnostech být :).

 

 

Jo a jeden super tip!! Víte jak zajistit, aby Vám seděl počet plastových krabiček s jejich víčky?? Prostě je uložíte zavřené. Potřebujete na ně skoro stejně prostoru, jako když je skládáte bez víček na sebe. A nikdy Vám pak nechybí ke krabičce víčko, nebo víčku krabička. Miluju to :)).

Komentáře
  1. Dája napsal:

    Blanko, to je boží počtení… mám to podobně, akorát jsem ve fázi začátku všeho… úklid jsem už i zkusila, zatím pořád převládá, že jsou peníze třeba jinde a navíc právě už máme ty kluky velké a vadí mi, že by se toho odprostili, nicméně zase tu myšlenku zvážím, tož díky za článek…. Dája

  2. Martin napsal:

    Super článek, děkuji 🙂

Napsat komentář: Dája Zrušit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů