Azory aneb cesta do středu srdce

Začalo to hortenzií.

Objevila jsem, že existuje a hned vzápětí jsem narazila na ostrov, kde rostou v v takové hojnosti jako u nás kopřivy. S každou další fotkou ve mě sílil pocit, že na tohle místo se jednoho dne chci podívat. A zajímavé bylo, že jsem v sobě měla hlubokou důvěru v to, že se to opravdu stane, a že všechno půjde velmi hladce. To bylo mnoho let zpátky.

A pak vloni jsem ve výcviku facilitátora kruhu potkala Blanka Kratochvil. První nositelku mého jména, kterou jsem osobně znala. Požádala mě o rozhovor k žití v pomalosti a já zjistila, že máme stejnou lásku- obě nás baví vidět zázraky, které se dějí, když jsme k životu vnímavé a necháme ho, aby se děl. Bytí v přítomném okamžiku, se tomu taky říká. Ten rozhovor nás moc bavil, a Blani mi prozradila, že se za pár dní chystá letět na Azory…. Domluvily jsme se, že až se vrátí, spojíme se. Zajímalo mě, jestli moje představa o tomhle místě odpovídá realitě…

Blani se vrátila a pak to šlo ráz na ráz. Začaly jsme společně kousek po kousku tvořit a vznikla regenerační cesta na azorský ostrov Sao Miguel. Cesta, která měla v DNA hluboké zdrojování, bezpečí kruhu jako kotvu pro spolu-bytí, přirozené tempo a možnost „být s tím, co právě teď je“. To vše zarámováno kouzelnou přírodou.

Je to pár dní, co jsme se vrátily. A já cítím, jak si kousek po kousku ve mně dosedá vše, čím ta společná cesta pro nás byla.

Dobrodružné poznávání ostrova jehož příroda je každých 20 kilometrů jiná -dechberoucí, šťavnatá, schopná obejmout, přinést odpovědi na otázky z nitra, divoká, svá. A taky pečující, hřejivá, svěží a plná života. A se všemi těmito kvalitami nás postupně spojovala. Každou z nás v jejím vlastním tempu, podle aktuálních možností.

Na ostrově vše plyne jinak, a když se do toho plynutí dokážeme uvolnit a důvěřovat mu, dějí se „zázraky“. Netlačit, nelpět. Pouštět a přijímat. Nejprve cítit a až pak myslet. Nasednout na vlnu a nechat se unášet.

Můžeš a nemusíš. Dvě slova, která mají moc působit jako zaklínadlo léčení. Můžu, nemusím. Celý týden byl prokládaný možnostmi, nabídkami – kterých se ženy mohly a taky nemusely účastnit. Podle toho, jak to pravdivě cítily uvnitř sebe. Už jen dopřát si týden fungovat v tomhle módu přináší mnoho uvolnění, uvědomění, dovolování si hledat vlastní cestu. Moct prožít tuhle zkušenost ve skupině žen a být v jakémkoli rozhodnutí přijatá, a pořád součástí skupiny, je další vrstva uzdravování.

Procházky v přírodě a čas jen pro sebe. Prostor pro trávení. Odevzdávání. Bytí a vnímání tepu přírody a tepu svého vlastního těla. Meditace. Kontemplace. Medicine walky. Protože když přestaneme nová místa konzumovat jedno za druhým a začneme je doopravdy vnímat a cítit v sobě, když s nimi rozmlouváme a necháme je, aby rozmlouvaly s námi, můžeme se sebe navzájem hluboce dotknout. A pak už nepotřebujeme fotky a videa, protože ta místa jsou po těch hlubokých rozhovorech otištěna v nás a my v nich.

Kruh jako součást, kruh jako kotva, kruh jako prostor pro uvědomění si. Kruh jako inspirace, bezpečí, místo pro soucit se sebou i s druhými. Kruh jako místo pro pravdivost. Kruh je kouzlo, kruh je láska.

Jsem naplněná vděčností, že mě sem život poslal, že jsem to vyslyšela a řekla mu ANO. Díky za prima tandem Blanka Kratochvil a všem ženám, které nám důvěřovaly a vydaly se s námi na dobrodružné objevování sebe samých SPOLU.

DĚKUJU!

P.S.: V dubnu 2024 jedeme zase .