tam kde něco končí a jiné začíná

 

Jsou lidé, kteří věří, že život plyne v sedmiletých cyklech. Každých sedm let se v těle obnoví všechny buňky a my máme možnost začít zase “od začátku“. Mě bude za dva měsíce 35 let, takže jestli dobře počítám, začne mi nový sedmiletý cyklus. Navíc, můj prvorozený syn bude mít letos 7 let, takže i v rodičovském životě jedna sedmiletá etapa končí. 

Já poslední dobou hodně intenzivně cítím, že jsem v jakémsi mezidobí…prázdnu…něco mezi koncem a začátkem. Vloni jsem ukončila všechno, co už mi nesloužilo a rozloučila jsem se s přesvědčeníma, kterým jsem věřila opravdu dlouho….nebyly úúplně v souladu s plánem mojí duše… dělala jsem dobro pro ostatní a zapomněla na sebe…

Letos jsem se dostala na energetické dno…v momentě, kdy jsem měla zářit energií, protože všechny ty náročné projekty skončily, jsem padla. Půl roku trvající únava, všudepřítomná neradost, nakonec téměř tři měsíce doma s nemocnýma dětma…konečně si mohli dovolit marodit…konečně nebyl v cestě nějaký projekt… A při tom nedobrovolném intenzivním bytí doma se mi to začalo skládat…. Najednou vidím, jak jsem žila… posílám pryč poslední částečky všeho, co už mi neslouží, a pomalilinku si stavím nové… Jsem v bodě nula…po dllooooouhé době v životě nevidím kupředu, vůbec nevím co bude za měsíc, za rok, za tři…nemám žádný plán. Možná to někomu přijde v pohodě, vždyť jsem na mateřské, doma tři děti. Jenže, já jsem VŽDYCKY měla plán. Co se pamatuju, jsem věděla, kam směřuju, jak chci žít a co zhruba budu dělat. Teď ne. Dovoluju si nevědět, nemít plán… je to těžké, fakt hodně těžké, ale zároveň úlevné… učím se důvěřovat, že všechno je správné, zaměřuju se na sebe, na moje největší životní priority…. na to, co dělá můj život životem.

Vymetám bubáky a říkám sama sobě pravdu do očí, a často to bolí, hodně bolí… třeba tu o svém rodičovství.  O tom, že léta jsem mámou, kterou vlastně ani být nechci. Žiju podle příruček, chytrých knížek, doporučení zkušenějších, lákavých článků na facebooku…. Když jsem se na podzim uzavřela do svojí informační bubliny, tak jsem zjistila, že najednou vůbec nevím, co je moje. Zírám na to co dělám a častokrát mi uniká smysl….snažím se děti rozvíjet v oblastech, kde se mi to vůbec nedaří… PROTOŽE TO NEJSEM JÁ…. 

Na podzim jsem byla na přednášce Zdenky Jordánové, a mimo jiné, se mnou velmi zarezonovala jedna věta. “Představte si duši, jejímž záměrem je být u koní, jezdit na nich, komunikovat s nimi. A tak si pro ten záměr vybere maminku, která koně miluje, je s nimi v kontaktu. Jenže, když se tahle dušička narodí, maminka zapomene na všechny svoje koníčky a radosti, na to kým opravdu je, a veškerou pozornost směřuje na děťátko. A tak se stane, že zapomene na svou koňskou vášen, a ta malá dušička nevychází z údivu. Co je s tou maminkou, kterou si vybrala? “ No a ve mě od té doby celým tělem zní, proč si mě vybraly moje děti.

Kde jsou moje vášně, které jsem měla než se narodily? Co jsem já a co jsou chytré knihy? 

Jaká bych byla máma, kdybych se nesnažila být maminka jedničkářka a dělat všechno správně? Puštět dětem správné pohádky ve správné míře, dávat jim jen to správné jídlo, věnovat jim správné množství času, pozornosti, vybrat jim správnou školku… Bože, kam mě to dovedlo? To jak jsem se tím vším vyčerpala, a že mě to dovedlo do propasti, ve které po nich jen ječím nejspíš ukazuje, že to všechno tak úplně správné nebylo, že… 

Tak se pohlaď Blani, oceň se za to, jak krásně a lehce jsi odhalila svůj životní program a vystup z něj :). Vyser se na to, dělat všechno správně a konečně začni žít tak, jak žít chceš. Někdy správně a někdy nesprávně…kdo to zhodnotí ?! Jenom já sama vím, jak se pak budu cítit. 

A tak to zkoumám každý den, nic pro mě není definitivní a všechno se může změnit. Důležité je, že jsem našla lásku k sobě… (není to ta, jak stojím před zrcadlem a říkám si, že se mám ráda, protože v knížce o sebelásce se psalo, že to pomáhá… tahle vychází z hloubky, z pochopení, že v životě mám jenom sama sebe, to ostatní je pomíjivé…).

A jelikož jsem toho půl roku občas něco napsala, tak se možná blog bude zase občas plnit nějakou mou zkušenostt…

Blanka

Jmenuji se a jsem Blanka. Žena, která se rozhodla, že si svůj ŽIVOT uŽIJE. A protože ráda sdílím, píšu o tom, jak ŽIJU. O mých radostech, strastech, učitelích a poznáních. A taky doporučuji. Vše, co mi slouží. Třeba to pomůže i někomu dalšímu...

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.