S-N-Y

O odvaze plnit si své sny jsem intenzivně začala přemýšlet v roce 2013. Byla jsem na jedné celodenní akci pro ženy, která byla nabitá inspirativními lidmi a jejich přednáškami. Celý den se nesl v duchu “Věř sám sobě, dělej to po čem toužíš a tvůj život bude naplněný”. Když jsem z této akce odjížděla, měla jsem pocit, že dokážu cokoliv. Po návratu domů a o několik dní později, lapena realitou všedních dní se tento pocit pomalu ztrácel. Řešila jsem v sobě patovou situaci – setrvat v práci ze které jsem v obrovském stresu a nebo přiznat okolí a hlavně sama sobě, že takhle žít nechci. Po nějaké době jsem otěhotněla a zároveň s velkou radostí z očekávání miminka přišla i radost z toho, že tuhle patovou situaci  za mě miminko vyřeší. Ale nevyřešilo. Odešlo. Dalo mi lekci ze všech nejtěžší. Srazilo mě na kolena, na úplné dno. Tam kde jsem se potkala sama se sebou, tam kde jsem sama sobě slíbila, že konečně začnu brát věci do svých rukou.

Tenkrát jsem se rozhodla, že nenechám druhé, aby za mě rozhodovali, jen pro to, že se to zdá v tu chvíli pohodlnější. Udělala jsem do té doby nejtěžší věc ve svém životě, přiznala jsem si jak žiju a začala to měnit. Začátky byly dost krkolomné, vykračovala jsem ze své zóny komfortu metodou pokus/omyl, někdy jsem dost narazila. Za těch posledních pár let jsem absolvovala výcvik koučů, dostala jsem se do programu pro Průvodce v metodě The Work, absolvovala spoustu seminářů  a přečetla desítky knih. Díky tomu všemu jsem zjistila, že existuje několik “pomocníků”, které můžou při výstupu z komfortu hodně pomoct, a díky kterým plnění snů nemusí být těžké. I přes znalost všech návodů a postupů bych se ale nepohnula z místa, kdybych nesebrala odvahu k prvnímu kroku.

 

Pochopila jsem, že odvahy a síly v sobě máme všichni dost, často jsou ale zahrabané někde na dně, pod balastem myšlenek, které se nám snaží namluvit, že tohle není pro nás, že na to nemáme atp.

Začalo mě zajímat  jak odvaha a síla funguje a tak jsem to několik posledních let pozorovala. Přišla jsem na to, že odvaha něco udělat, je vlastně forma pudu sebezáchovy. Pokud v našem životě není něco v harmonii, dřív nebo později se odvaha pomaloučku přiblíží. Přijde proto, abychom nezahubili sami sebe. A když si jí všimneme, pomůže nám udělat krok do neznáma a změnit, co nefunguje.

Např. máte bouračku, onemocníte vy nebo Vaše dítě, do Vašeho života nepřichází vytoužené miminko, nebo o něj záhy po otěhotnění přijdete, nemáte chuť se smát, stýkat se s lidmi, jste neustále unavení a nebo se objeví deprese.

Tyhle situace v sobě nesou velké poselství a sílu. Sílu změnit stávající stav. Otázkou je, jestli chceme mít tyhle extrémní situace v životě. Jestli není “jednodušší” ji nalézat a vytahovat ze sklepů každý den, a s její pomocí dělat malé krůčky, které Vás povedou k harmonickému životu. Protože ty životní “revoluce” dost bolí a obvykle berou hodně sil. Působí jako zemětřesení a většinou nenechají kámen na kameni. Proto se přikládám spíš k evolučnímu, postupnému vývoji. Jenže jak to poznám? Jak poznat, že revoluci předcházím? 🙂

Jednoduše tak, že udělám nepohodlné věci. Že budu říkat lidem okolo nás, jak to doopravdy mám. Co mě trápí a co  ubližuje. Co chci a jak. A to nejen doma, ale i v práci, rodičům, sourozencům, tchánům a tchýním. A nebo vlastním dětem. Když po něčem toužíme, tak nepotřebujeme souhlas od všech blízkých. Zvlášť, když jdeme proti proudu. Jednoduše aktivujme pud sebezáchovy každý den, preventivně. Protože si uvědomíme, že nechceme být ne-Mocní, nechceme ZTRATIT KONTROLU při řízení a bourat. Nechceme revoluce, chceme se vyvíjet postupně.

V posledních letech je pro mě nejdůležitější ODVAHA PLNIT SI SNY. Tak jako každý i já jsem častokrát snila o  “lepším” životě, světlejších zítřcích. Už v dětství jsem věnovala spoustu času snění, představovala jsem si, jak bude můj život vypadat až budu dospělá. A když se teď ohlídnu zpátky, myslím, že jsem dosáhla všeho, co jsem si vysnila…i když né všechno se dostavilo v takovém stavu jako v mých snech :). Ale to je krása a nepředvídatelnost vesmíru… A sním stále. Snít je důležité, je to hnací motor posouvat své já kupředu, rozvíjet se, dosahovat svých met. Ale “jenom” snít nestačí. Bez akce se žádný sen nestane skutečností, i když na něj budeme myslet 20 hodin denně. Jenže udělat častokrát ten první krok a do akce jít, vyžaduje ODVAHU. Někdy pěkný ranec odvahy, podle toho, jak velký sen si hodláme splnit. Moje největší sny za poslední roky byly tyto:

  • přivést na svět druhorozené dítě v bezpečí domova, jen za asistence duly a manžela
  • založit a provozovat lesní školku
  • být majitelkou bezobalového obchodu
  • zažít vaginální mapování
  • odjet sama se sebou na dovolenou
Všechny sny šly proti proudu. Všechny vyjadřovaly moje niterní životní hodnoty. Všechny narazily na odmítnutí většiny lidí z nejbližšího okolí. Ve všech mě ale podporoval můj muž, to stačilo. Všechny sny se mi splnily.

Nejtěžší bylo udělat první krok. Vlastně možná ještě těžší bylo přesvědčit samu sebe, že můžu. Že si zasloužím si všechny tyhle sny splnit. A pak jsem vykročila ze zóny komfortu, z prostředí, které důkladně znám a vrhla jsem se většinou do absolutně neznámých vod a plavala. Někdy jsem si pořádně lokla a jindy to zas byla pohodička. Častokrát jsem vedla sama se sebou boj, jestli to má cenu. Občas jsem dokonce sama sebe přesvědčovala, že tohle vlastně nechci, jenom abych nemusela udělat něco, z čeho jsem měla strach. Vydržela jsem, a teď jsem při tom zpětné ohlednutí pyšná a šťastná. A píšu si další sny.

  • napsat knížku
  • letět balónem
  • vytvořit smyslu a smíchu -plnou hru pro rodiny s dětmi
  • bydlet alespoň měsíc v roce u moře
  • žít v přírodě
  • inspirovat ostatní ženy, vytvořit spolu s nimi jeden velký a jedinečný projekt

A co vy? Znáte ty svoje? Jak často si děláte seznam životních přání? Já minimálně 1x za měsíc. Ten velký dělám 1x za rok, pak jeden menší na půl roku a z těch pak vycházím při plnění dílčích kroků na každodenní úrovni. A cca jednou za měsíc to všechno zkontroluju. Jestli pořád chci, to co jsem si myslela že chci před několika měsici. A když ne, škrtnu :). Kontroluju, jestli svůj čas věnuji plnění si svých snů a nebo ho promrhávám a protéká mi mezi prsty. Můj den má stejně jako ten Váš 24hodin, já každý den dělám min. 5 malých krůčků k splnění si svých velkých snů. A v tom zbývajícím čase ŽIJu TADY A TEĎ….aspoň se o to ze všech sil snažím :).

Chtěli byste to taky tak mít? Chcete se jednou za rok ohlédnout zpět a vidět své velké sny splněné? Plácáte se v tom, že ale nevíte co si vlastně přejete? Nebo Vám chybí odvaha přiznat si, jaké ty Vaše sny jsou? A nebo jste někde poztráceli sílu k prvnímu kroku? Přijďte na seminář, provedu Vás… na cestě k těm Vašim snům.

Blanka

Jmenuji se a jsem Blanka. Žena, která se rozhodla, že si svůj ŽIVOT uŽIJE. A protože ráda sdílím, píšu o tom, jak ŽIJU. O mých radostech, strastech, učitelích a poznáních. A taky doporučuji. Vše, co mi slouží. Třeba to pomůže i někomu dalšímu...

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.