Jen uklidit nestačí…

Už delší čas mám pnutí zase něco napsat, jen se mi pořád nechtělo ukázat to “pravé” téma. Žiju toho totiž teď tolik, že jsem po pravdě nevěděla, co sdílet.  Až to přišlo, při uspávání a kojení Janečka, v té chvilce nudy, kterou jsem nezabila s telefonem ani knížkou v ruce ;).

Tohle Jaro jsem se rozhodla zasvětit úklidu. Cítíla jsem potřebu uklidit si v domě i v sobě. A jelikož mi přišlo, že to bude fakt velké sousto, nechtěla jsem se v tom ztratit. A tak jsem si udělala plán a tzv. naporcovala mamuta. Když mě něco velkého čeká, tak si na tuhle metodu někdy vzpomenu. A když ji použiju, tak vždycky funguje. Kéž bych ji používala častěji…

Uklízela jsem podle nálady, na co jsem měla chuť, co mě nejvíce štvalo, a nebo přímo volalo po umytí…třeba okno v kuchyni, přes které nešlo vidět, jak na zahradě rozkvétá naše majestátní třešeň.

Rozhodla jsem se vzít to z grungu a fakt udělat úklid ve všem – ve skříních, v šuplících, ve všech krabičkách s poklady… Třídím a vyklízím nepotřebné už několik let, takže už to pro mě není takový zápřah, jako kdybych se pro podobný projekt rozhodla třeba před 3 lety, ale i tak, je to fakt na celé Jaro. Jaro končí až 20. června, trvá celé tři měsíce, to je na úklid dost času ;).

Smyslem celé téhle akce, není jen pořádek v domě…je to především úklid sebe sama, mého vnitřího světa. Asi už jste slyšeli o tom, že když chcete něčemu novému v životě udělat místo, je dobré ho udělat ve svém domově i fyzicky. A nebo, že když v domě něco přestěhujete, začnou se hýbat některé věci v životě… Mimochodem jsem toho myslím zářným příkladem, protože posun ve svém životě za posledních 5 let vidím obrovský… náš dům jsme za těch 5 let přestěhovali tolikrát, že to ani nespočítám.

Když už jsem asi ve třetině téhle akce, došla mi zásadní věc… Že už jsem tenhle úklid několikrát dělala… né ten běžný a udržovací, ale tzv. Generální neboli úklid všeho. A taky mi došlo, že takhle generální úklid, dělám poměrně často. Dokonce častěji, než je žádoucí. Já věnuju tolik pozornosti úklidu a čistce, že jsem si vůbec nevšimla, jak se to vždycky stane, že je tu ten nepořádek. A teď abychom si rozumněli…nemluvím o špíně z nečistoty, mluvím o nepořádku, chaosu, nesystémovosti a neřádu. Jak je možné, že vždycky, když dám věcem nějaký řád, smysl a místo, tak je tam za nějaký čas prostě nenajdu… Jak je možné, že tady ten řád chybí. On totiž v mém životě, moc velký řád není, přátelé. A co víc, já se celou dobu tvářila, že to nevidím, a nebo ještě hůř, že je to v pohodě. 

Takže, veřejně přiznávám, že není. Nejsem v pohodě s tím, jak žiju, Nejsem v pohodě s tím, že když otevřu nějaký šuplík nebo skříňku, tak tam sice nenajdu špínu, ale je tam chaos a většina věcí nemá své stálé místo. Zjistila jsem, že takhle vypadá i naše rodina. Základy jsou pevné, červotoče nemáme, ale že bychom tu měli jasno a uspořádáno, tak to teda rozhodně ne.

Takže, reviduju plán a zapojím do něj všechny “spolubydlící”. Když měním svůj život tak, aby mi v něm bylo hezky, musím to vysvětlit i lidem, se kterými žiju. Pokud se nechci uštvat, nemůžu je z toho vynechat. A tak je požádám, že pokud chtějí zůstat v tomto domově a chtějí ho mít hezký, musejí se zapojit. Jinak to nebude fungovat. A já si musím přiznat a přijmout, že mě můžou odmítnout a odejít. Pak se ale musím rozhodnout, jestli chci, aby mi můj domov zase zaneřadili, znečišťovali nebo dokonce poškozovali.

Takže jak dál? Mám návod 🙂

  1. Přiznáme si jaká je skutečnost, nebráníme se, nebo netvrdíme opak. Když je někde chaos, tak přijmu, že je tam chaos. Když si nejsem jistá, zeptám se někoho o kom vím, že mi upřímně odpoví. Bacha!! Tahle část je dost nepříjemná a bolí… ale bez ní to prostě nejde.
  2. Řekneme si, jak si představujeme nový cíl. Za mě to znamená, že se všichni cítíme hezky a jsme v tom rádi. Máme společný cíl?
  3. Úklid – všichni a všechno. Postupně, po kouscích, ať se systém nezhroutí. Ale hýbat se a neflákat! Není tu čas a prostor na zbytečné prostoje. Je tu jen čas na odpočinek po práci.
  4. Dáváme věcem řád a pravidla – pravidla pro společný prostor, pravidla pro osobní prostor každého z nás. Za to jak to fuguje v našem společném prostoru jsme zodpovědní všichni, za osobní prostor si nese zodpovědnost, každý sám.
  5. Kontrolujeme, že nám nový systém a řád funguje a hlavně, že je nám v tom novém nastavení HEZKY…. protože proto jsme to všechno dělali. A když nám není hezky, je čas, vrátit se zase na začátek. 

Dodatek: Bylo by naivní si myslet, že všechno musíme zvládnout sami. Budeme potřebovat pomoc přátel a někdy i “opraváře”. Někoho, kdo nám pomůže opravit věci, které nefunguj a někoho, kdo Vás povzbudí, když se Vám bude zdát, že to jde pomalu nebo to nejde zvládnout.

Možná, že Vám během čtení došlo, že to není jen o úklidu v domě. Že tohle je o ÚKLIDU V ŽIVOTĚ. Protože jak děláme v životě malé věci, tak děláme i ty velké. Pokud zametáme drobky pod koberec nebo je necháme ležet jen tak a tváříme se, že je to v pohodě, pak to děláme stejně i se zásadními věcmi, které mají vliv na náš život a na to, jestli se nám žije hezky. 

Jestli  se Vás to dotklo a potřebujete podat pomocnou ruku, protože nevíte co s nepořádkem ve vašem “domě”, ozvěte se 😉

Blanka

Jmenuji se a jsem Blanka. Žena, která se rozhodla, že si svůj ŽIVOT uŽIJE. A protože ráda sdílím, píšu o tom, jak ŽIJU. O mých radostech, strastech, učitelích a poznáních. A taky doporučuji. Vše, co mi slouží. Třeba to pomůže i někomu dalšímu...

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.